Ivan Horáček - rozhovor pro kulturistika.ronnie.cz

V další části seriálu článků o našich reprezentantech, kteří se připravují na letošní domácí Mistrovství světa juniorů a masters, si představíme Ivana Horáčka, jedenáctinásobného mistra ČR veteránských kategorií a vicemistra Evropy 2008. Nahlédněte do historie našeho sportu díky exkluzivním fotografiím ze soukromého fotoarchivu p. Horáčka a seznamte se prostřednictvím rozhovoru a tréninkových fotografií mimo jiné i s jeho aktuální přípravou na světový šampionát.

Dobrý den, ačkoliv nevěřím, že by se v naší zemi mohl najít jediný čtenář, který by Vás dosud neznal, poprosím Vás o stručné představení: odkud jste, v jaké váhové kategorii závodíte a v kterém roce jste přišel do prvního kontaktu s činkami?

Pocházím z Nové Paky, pak jsem se oženil do Lázní Bělohrad, což je kousek, a po rozvodu jsem se přestěhoval do Hořic, kde jsem už asi od roku 1995. Nedávno jsem slavil šedesátiny a závodím v kategorii masters nad 60 let. Pokud jdu za mladé, pak v kategorii do 90 kg. První kontakt s činkami se uskutečnil už v mládí, kdy jsem od táty dostal knížku z 60. let, která se jmenovala Kulturistika. Byly v ní všelijaké popisky, náčrtky, tak jsem to hodně studoval a sám pro sebe si cvičil až do 40 let, kdy mě přemluvili Hořičáci, abych s nimi šel na závody.

Vzpomenete si, jak probíhala Vaše první soutěž?

První závody se uskutečnily v Hradci, byl to krajský přebor, kde jsem se usadil hned na druhém místě. Byl jsem tenkrát silně nervózní a měl jsem takovou zvláštní barvu - byl jsem tak tmavý, že mě na pozadí nebylo téměř vidět, mazali jsme se vším možným. Tenkrát přede mnou skončil Roman Hrnčíř, který byl dobře připravený, svalnatější... no a mě to povzbudilo a od té doby jsem začal soutěžit v podstatě každý rok jaro, podzim. Pokud jsem neměl nějakou chřipku, pořád jsem cvičil a soutěžil.

Lidé, kteří se ve sportu pohybují již delší čas, znají Vaše výsledky velmi dobře, připomenul byste hlavně mladším čtenářům (mě nevyjímaje) Vaše soutěžní úspěchy, kterých si sám považujete nejvíce?

Řekl bych, že to asi budou mistrovství Čech a republiky, kde jsem se umisťoval na celkem slušných místech mezi mladými kluky. Samozřejmě je pro mě důležitá stříbrná medaile z posledního Mistrovství Evropy v Budapešti. Na Mistrovství světa jsem byl, tuším, jednou - v Dubaji jsem se umístil pátý nebo šestý.

Spočítal byste vůbec ještě, kolik jste již vyhrál soutěží, ať mistrovských, nebo pohárových?

Doma to mám někde napsané, ale zpaměti si vše bohužel nepamatuji. Veteránským mistrem republiky jsem se stal asi jedenáctkrát, jednou jsem vyhrál Mistrovství Čech, které se konalo tady v Hořicích, ale jinak byli na soutěžích mladí kluci, kteří byli lepší. Pak nějaké pohárovky, jen Promil Cup jsem nikdy nevyhrál, byl jsem vždycky druhý nebo třetí, ale i toho si moc považuji… Mě prostě těší ty mladší kluky trošku prohnat, ať se snaží. (smích)

Máte ve sportu ještě nějaký nesplněný cíl, kterého byste chtěl dosáhnout?

Vždy je mým cílem připravit se na nějaké další mistrovství a získat co nejlepší umístění, což záleží na tom, zda budu zdravý. Když budu 4 měsíce v kuse poctivě cvičit, jde to, ale teď jsem měl smůlu. Mám problémy s horními cestami dýchacími, takže vždycky někde ofouknu nebo vypiji studené bílé víno a v tu ránu se mě chytí rýma. Letos již asi počtvrté, popáté, takže mě docela trápí. Abych si dělal ambice na první místo, navíc když vidím, jak vypadají veteráni na Evropě, to je neskutečné.

Prozradíte mi, co je Vaší hlavní motivací závodit takovým tempem každý rok na jaře i na podzim?

Mám radost ze závodů, baví mě, těší mě cvičit. Člověk se na závody donutí držet nějakou dietu a životosprávu a teprve na nich je vidět, co na daném člověku vlastně je. Protože zacvičit si, normálně se nadlábnout a být trochu zalitý tukem, to pořád není to, co by ještě mohlo být. Je to můj životní styl, takže mi to nedělá zase takové problémy se na soutěže připravit. Jenom pozoruji, že čím jsem starší, tím hůř se mi na dietu najíždí. Začnu třeba maso, rýži a zeleninu, ale zase mezi to něco vložím… buchty, koláče (smích), to já strašně rád, chleba s máslem a sýr, to je prostě od mládí moje oblíbené jídlo, takže… Ale pak se do toho dostanu poslední dva měsíce a už to jde.

Jak vnímají Váš kulturistický životní styl Vaši nejbližší?

Celkem mi fandí, jsou rádi, že mají tátu závodníka - nebo dneska vlastně už dědu. Mám 3 vnoučata, takže se jim věnuji a všichni fandí a podporují mě.

A v zaměstnání? Prozradil byste našim čtenářům, čím se živíte?

Celý život pracuji jako vychovatel, ze začátku jsem byl na zemědělské škole v Lázních Bělohrad a pak jsem přišel do Hořic na kamenickou školu, kde působím od roku 1979 až do dneška.

Takže Vám studenti moc neodmlouvají? (smích)

Také někdy ano, ale vždycky se domluvíme. (smích)

Stíháte vedle kulturistiky dělat i další doplňkové sportovní aktivity?

Samozřejmě jsem sportoval do 40 let i jinak , ale jakmile jsem začal závodit, postupně jsem odboural volejbal a atletiku a zůstal jen u činek. Dnes už se s jinými sportovními aktivitami nezatěžuji. Dříve jsem ještě hrál s kluky fotbal, ale v poslední době bych se toho už spíš bál. Někdo mě nakopne, špatně se otočím, někde něco rupne a v tomhle věku už by to mělo horší následky. Jinak se samozřejmě rekreačně projedeme na kole, což mi stačí.

Jakých největších objemových vah jste ve své kariéře dosáhnul a jakou hmotnost si v mimosoutěžním období udržujete nyní?

Jednou jsem vážil přes 94 kg, ale to už jsem byl takový oplácanější, teď si udržuji 91 kg a na soutěž shazuji 3 až 4 kg.

Takže se udržujete celý rok ve výborné formě?

Ostatní na mně vidí, že jsem kulturista, myslím si, že takhle by člověk měl asi vypadat i v normálním životě.

Popsal byste našim čtenářům obecně Vaši tréninkovou filosofii?

Zbytečně se nepřepínat, což vím v podstatě až teď, dříve jsem si naložil, pak jsem to nezvládl a začalo mě někde píchat. S věkem se to píchání objevuje častěji, takže musím trošku víc přemýšlet nad tréninkem, kde trošku uberu a dám víc opakování nebo víc sérií. Když se cítím dobře, tak si samozřejmě naložím, nemůžu říct, že bych cvičení odfláknul, ale klouby už člověk prostě cítí. Jinak preferuji na trénink maximálně jednu, dvě partie, obvykle cvičím záda a triceps, další trénink prsa a biceps, potom ramena a břicho a nakonec samostatně nohy, takže mám rozdělené cvičení na 4 části a většinou jdu cvičit 5x týdně.

Mění se nějak Váš trénink při přechodu z objemové přípravy do předsoutěžní diety?

Ze začátku má člověk sílu, ale měsíc před závody ji najednou trošku začne ztrácet, takže si spíš dávám víc opakování a lehčí váhu. Nebo s těžší zařadím jen jednu sérii a pak, spíš aby se člověk cítil prokrvený, třeba supersérie. Dělám je například tak, že si dám legpress a hned přejdu na předkopávání, slezu z něj a zase si lehnu na legpress a takhle zopakuji vše 8 až 10krát.

Řada kulturistů nemá následující otázku v oblibě, ale přesto si ji neodpustím, neprozradil byste nám své silové výkony?

Jednou, asi 10 let zpátky, byla u nás soutěž v benchi, kde jsem zatlačil 150 kg, ale když jsem dobře naložený, zvládl bych 140 kg možná i teď, jinak v sériích dávám 120 kg pro 7 opakování. Nejlépe mi jdou nohy, když se cítím dobře, tak dřep s 200 kg udělám desetkrát, ale není to hluboký dřep. Mrtvý tah jsem kvůli zádům několik let nedělal, na tlaky s jednoručkami vsedě používám 35kilové činky.

Rád bych využil příležitosti, že mohu probírat přípravu s někým tak zkušeným, a proto se dopředu omlouvám, že se v některých následujících otázkách neubráním „srovnávacím“ dotazům, ale jak byste porovnal názory na tréninkovou filosofii v době, kdy jste s tréninkem v posilovně začínal, a dnes?

Dřív jsem se snažil procvičit svaly ze všech možných úhlů, co jsem si přečetl, tak jsem se snažil všechno odcvičit. Sice tam bylo napsané „vyberte si dva nebo tři cviky“, ale mně to nedalo, takže jsem dělal tlaky na rovné i šikmé lavici, rozpažky na rovné a šikmé, střihání s protisměrnými kladkami a další, všechno po 5 sériích a pořád jsem se divil, že síla neroste, pořád jsem byl na stejné úrovni a nešlo to nahoru. Až na závodech jsem poznal, jak cvičí jiní, a pak už to šlo.

Jaké to tehdy bylo s dostupností a vybavením posiloven?

(smích) Posilovny před těmi 30, 40 lety v podstatě neexistovaly, jenom kdo si co vytvořil, takže se cvičilo po sklepích, na půdě, v opuštěných barácích, prostě kde si to někdo zařídil. Místo dnešních strojů tam bylo smontované lešení, trubky, natahaná lana, obyčejné kladky, kola… Já si doma udělal posilovnu ve stodole, kde jsem se připravoval na první roky závodění. Mám historku z roku 1975, kdy mi přišli kluci z internátu říct, že viděli kotouče na smetišti někde u Dvora Králové. Říkali: „My tam dojedeme.“ Tak sedli dva kluci na pionýra, dojeli tam, naložili si asi 8 desetikilových kotoučů, ale nevyjeli s nimi do kopce, takže jich polovinu vyházeli do příkopu a druhý den tam jeli znovu. Takhle se to tehdy dávalo dohromady, činky a kotouče, to byly zážitky! Také jsme cvičili v bývalé konírně, kde byly trámy, které jsme ověsili kladkami... Jeden čas jsem cvičil i venku, v zimě troje tepláky. Když sněžilo, tak se cvičit nedalo, protože sníh padal do pusy, nedalo se dýchat...

Přejděme nyní k výživě, popsal byste nám ve zkratce Váš obvyklý jídelníček v mimosoutěžním období?

V mimosoutěžním období jím v podstatě všechno. Mám moc rád chleba se sýrem, šunkou, k tomu zeleninu, necpu se nějakými sladkostmi. Dám si třeba buchtu, neodmítnu maso a omáčku, ale knedlíky sním třeba jen dva, celý život se řídím heslem nepřejídat se. Když se někdy stane, že se přejím, tak pak skoro dva dny nemusím jíst. A jídelníček? Zkrátka se snažím, abych do sebe dostal bílkoviny, takže sním za den dva tvarohy, 3 až 4 měsíce před závody si pomalu začnu více vařit kuřecího masa a postupně najíždím na dietu. Ale v nynějším období si prostě dám od všeho něco, i sušenky, ale zase jen trošku. Tím si udržím formu a také mě to drží v normální psychické pohodě, takže se to dá zvládat.

Jak se posléze složení Vaší stravy mění při přechodu do předsoutěžní diety?

Postupně si musím začít odvykat chleba s máslem nebo rohlíky s máslem a marmeládou, které mám opravdu moc rád k snídani, pomalu od podobných věcí upouštím a začnu dělat kuřecí, trochu rýže, zeleninu, na zpestření podle formy někdy ještě i tvarohy, 14 dní před soutěží už pak samozřejmě ne.

Experimentoval jste v přípravě s nějakými specifickými druhy diet, např. CKD?

Když jsme začínali s kulturistikou a Milan Kulhánků mě ukecal na první závody, tak jsem opravdu měsíc jedl jen filé. Tenkrát stálo 15 korun kilo a dělali takové ohromné zmražené kostky, které jsem musel řezat pilou, protože se nevešly do ledničky, to bylo úžasné. Jedl jsem filé a pil vodu, měl hrozně málo sacharidů a žádné tuky, takže jsme byli sice vyrýsovaní, ale strašně splasklí, ploší a bez energie. To byla drastická dieta, ale potom už jsme začali přecházet na více sacharidů.

Opět bych si dovolil srovnávací otázku. Na mládežnických soustředěních jsem slyšel řadu historek o způsobu předsoutěžní diety před lety a nyní, mohl bych Vás opět poprosit o srovnání přístupu k předsoutěžní dietě v době, kdy jste začínal závodit, a dnes?

Hodně se dělala dieta zcela bez sacharidů a bez tuku, pak 3 dny před závodem se začalo cukrovat a cukrovat. Bez sacharidů se ale špatně cvičí, asi není nejlepší je úplně vynechat.

Jaké preferujete doplňky výživy v objemové přípravě a jaké zařazujete s blížící se soutěží?

Vzhledem k tomu, že spolupracuji s firmou Promil, dostávám každý měsíc během celého roku proteiny, lecitin, doplňky se od předsoutěžní přípravy moc neliší, protože i před závody si dávám protein, 2 měsíce před soutěží začnu ještě s karnitinem. Jinak samozřejmě beru kreatin a vitamíny. Aminokyseliny stojí dost peněz, takže si jich člověk nemůže dopřát tolik, kolik by chtěl. To je asi vše, moc doplňků nepoužívám. Jistě by bylo lepší, kdybych jich do sebe mohl investovat víc, ony fungují, ale… jednou to zkusím a uvidíme. (smích)

Popsal byste mi, jak probíhá Váš poslední týden před soutěží? Zmínil byste se, prosím, alespoň ve zkratce i o způsobu manipulace s vodou?

Většinou cvičím až do čtvrtka před sobotní soutěží, ale když jsme tenkrát jeli na závody do Španělska, tak se necvičilo už od úterý a také se nic nestalo, ale pro klid v duši se člověk snaží cvičit co nejdéle. Superkompenzaci zařazuji klasicky týden před soutěží - stahuji sacharidy, kolik mi tělo dovolí, a pak je přidám. Cukruji klasicky na rýži a třeba… trošku… kousek… skrojek od chleba. (smích) To je potom zákusek, mně stačí sežvýkat kousek a hned se člověk tak nějak srovná. Rýže ale také nedávám moc, normálně maso, trochu rýže a zeleninu.

Aha, takže Vy maso při cukrování nevysazujete, Vy ho jíte až do soutěže?

Nevysazuji, dřív jsem ho jedl i při soutěži. (smích) Normálně jsem pořád žvýkal maso. Takže takovou klasickou superkompenzaci vůbec nedělám...

Ale formu máte i přesto...

Třeba by byla ještě lepší, chci to někdy vyzkoušet, tak uvidíme. Co se týče vody, poslední den méně piji. Na Mistrovství světa jsme odvodnění zařazovali, pili jsme 2 dny předtím diuretický čaj a 24 hodin před závodem jsme už nepili vůbec. Vypadal jsem sice dobře, ale chytaly mě šílené křeče. Myslel jsem, že snad ani nedojdu na pódium, bylo to hrozné. Takže v současné době rozhodně nedělám žádnou odvodňovací kúru.

Jaké typy kulturistů osobně preferujete? Podělil byste se s námi o jména závodníků, ať amatérské, nebo profesionální scény, které nejvíce respektujete?

To je dost obtížné říct, pěkné je, když je někdo štíhlý a vyrýsovaný, ale pokud jsou objemy vyrýsované a pěkně zařezané, tak to je také úžasný pohled. Takže nemůžu říct, co bych preferoval. Co se týče profesionálů, tak už ani Ronnie Coleman se mi nelíbí. Když se zapomene, vyvalí břicho a prsa už má taková položená níž. Určitě je řada estetičtějších, ale já profi scénu zase moc nesleduji. Na české scéně jsou moc dobří borci - Tomáš Bureš je vynikající, Petr Weinlich byl úžasně udělaný, jsou už trošku jinde. I Božetěch Dočkal byl letos fantasticky připravený.

Rád bych se zeptal, zda navštěvujete internetové stránky o kulturistice?

Navštěvuji, i diskuse si čtu (smích), ale neúčastním se jich, protože si myslím, že jako závodník bych se neměl pouštět do jakékoli kritiky druhých borců, protože ani já nejsem dokonalý. Takže to nechávám na lidi, kteří o tom diskutují, prostě ať si popovídají. (smích)

Pojďme se nyní podívat na Vaši aktuální přípravu na Mistrovství světa juniorů a masters, které bude zahájeno 28. listopadu 2008 v Plzni. Kdy jste začal předsoutěžní přípravu na tento šampionát?

Začal jsem zhruba před dvěma měsíci a už jsem byl v docela slušné formě, ale pak jsem chodil v tílku a foukalo a bylo chladno... oni mi říkali: „Nechoď v tom tílku...“ (smích) A navíc jsem si večer dal asi 3 dcl studeného bílého vína. Tím si vyrobím problém s bolestí nosohltanu, potom rýmu a kašel a vznikne 10 dní bez tréninku. Teď už zase asi týden cvičím, je to sice takové utrpení, ale věřím, že se do toho za dva, tři měsíce zase dostanu a mohlo by to být slušné.

...Vy pijete alkohol?

To víte, že jo. Bavorákem jsem schopný zapít tvaroh, to není žádné neštěstí. (smích)

Měl jste dostatek času si po úspěšném evropském šampionátu, kde jste vybojoval stříbrnou medaili, vůbec odpočinout?

Já nerad odpočívám, takže hned cvičím dál. I když, týden jsme byli v Maďarsku, takže jsem počítal s tím, že týden nebudu dělat vůbec nic, jen se válet u vody, popíjet Ferneta s Coca-Colou a tonikem, to já rád. Dennodenně tam bylo takovéhle popíjení, jídlo, válení se a tak, takže jsem se už těšil, protože 7 dní bez cvičení, to je strašné.

Znamená pro Vás osobně více, že se Mistrovství světa uskuteční v letošním roce v České republice, nebo to vnímáte stejně jako kterékoliv jiné závody?

Ono to bude jako každé jiné závody, zase na nás budou chtít nějaké peníze (smích), je tam vždycky 200 euro za startovné, protože my veteráni si to platíme sami. Ale samozřejmě, je to doma, takže je to pro mě určitě motivace i v rámci propagace kulturistiky.

S jakými ambicemi budete na šampionát odjíždět?

Byl bych rád za finálové umístění, protože to je Mistrovství světa a budou na něm zase další závodníci, takže finálové umístění by pro mě bylo úspěchem.

Komu byste chtěl prostřednictvím tohoto rozhovoru poděkovat za pomoc a podporu ve Vašem závodění?

Samozřejmě našemu fitcentru, našemu šéfovi Romanu Sklenářovi a celkově zázemí, že tady vycházíme všichni v pohodě. Co se týče sponzorů, chtěl bych skutečně poděkovat firmě Promil, které jsem opravdu vděčný, a pak mě podpořili ještě dva podnikatelé - Radek Veselý a Pavel Holeček, jimž také moc děkuji. Nesmím zapomenout na přítelkyni, která mě vozí na závody, maže mě, zjišťuje, kdy jdu na řadu, a pěkně se o mě stará.

Co byste na závěr našeho povídání vzkázal dnešním začínajícím závodníkům a trénující mládeži?

Když se rozhodnou cvičit, aby cvičili, ne, aby nejdřív koukali, co do sebe nacpat, a pak teprve by se mohlo začít cvičit. Je to obrácený proces, kdo cvičit chce, tak cvičit bude i bez doplňků a úplně nejhorší je, když mi někdo řekne, že bez anabolik nemá cenu cvičit, což považuji za zcestné, pokud tohle někdo řekne třeba mladému klukovi. Oni to mají někdy ti mladí opravdu obráceně, přijdou s tím, že: „Chci začít cvičit, co mám brát.“

Velmi Vám děkuji za rozhovor a za všechny čtenáře našich stránek Vám přeji jak vydařené domácí Mistrovství světa 2008, tak mnoho dalších úspěšných závodnických sezón!

Snímky ze soukromého fotoarchivu p. Horáčka

Po skončení našeho rozhovoru s panem Horáčkem v City fitness clubu Hořice jsem se v řeči ještě stočil k tématu podmínek, ve kterých tenkrát trénovali a připravovali se na závody. Narazili jsme přitom na to, že pan Horáček má ve svém domácím fotoalbu snímky vlastnoručně vybudované posilovny z lešeňových trubek a já ihned trval na tom, že se o takový poklad musí podělit i se čtenáři našich stránek. Proto jsem pana Horáčka poprosil, jestli by tyto fotografie nascanoval a poslal emailem. Během několika dní skutečně dorazily i s komentářem pana Horáčka, který ponechávám v původním znění pod fotografiemi. Můžete tak nahlédnout do podmínek, v jakých se tehdy nejen běžně trénovalo, ale i připravovalo na vrcholné soutěže!

Foto, kde držím činku nad hlavou ve vratech stodoly, je asi z roku 1975. Ostatní fotky pochází z mé posilovny vybudované v této stodole. Znamenala rok vlastnoruční práce - podřezání zdí, betonová podlaha, 12metrový komín, strop a vymyšlení a zhotovení posilovacích konstrukcí. To bylo v roce 1982. Na fotce, kde jsem hluboce předkloněný s konstrukcí skoro na zadku, je cvik, který mi sloužil místo dřepů, když mě bolela záda. Stahování kladky shora bez sedátka, které ještě nebylo zhotoveno. Tahání vodorovné kladky a sedátko - židle. Jako závaží sloužily jak železné, tak betonové kotouče a cihly. Posilovna sloužila nejen mně, ale i zájemcům z Lázní Bělohradu až do roku 1995, kdy jsem se odstěhoval do Hořic.

Fotogalerie z tréninku